russiantoy.blog.cz na Blog.cz

Dnes jsme si vyfotili obrázek do soutěže serveru http://blog.blog.cz/0807/soutez-vyfotte-se-s-vasim-blogem#komentar-36414536

Tak snad se bude líbit

Zde je k vidění trochu větší verze >>

Dnes jsme přidali do inzerce pejsků plemene ruský toy odkaz na chovatelskou stanici, který je má nyní v prodeji. Jsou rozkošní. Podívejte. >>

Nedávno se na psí louce rozpoutala diskuze, jestli se má pejsek dobře spíše u baráčku nebo v bytě. Jedna paní s bullteriérkou nakonec pronesla zajímavou a myslím, že pravdivou definici.

Pejsek se má dobře všude tam, kde je se s vým páníčkem.

A je to tak. Máme za Prahou docela rozlehlou zahradu, chodíme každý den s pejskama minimálně na dvě hodiny řádění na louku, chodíme na výlety.

Pejskům například stačí, že si tak maximálně hodinku zaskotačí s ostatníma pejskama. Pokud na zahradě ležíme na dece a opalujeme se, přijdou a lehnou si vedle nás a odpočívají s páníčkem. Dovádí s pejskama na louce a pak si přijdou k nám lehnou nebo se posadí a odpočívají u páníčka.

Asi by si také vystačili sami někde v lese ve smečce, lovili zvěř a kolemjdoucí. To by už nebyli psi domácí, protože by museli sami řešit mnoho situací samostatně.

Četl jsem, že podle psychologů, by se pes neměl nechávat dlouhodobě sám například na zahradě. Pes se dostává do různých situací, samostatně je řeší a to výhradně psím uvažováním. Když například zakousne slepici a páníček přijde až druhý den, zjistí to, zbije ho, tak on neví, za co.

Představte si, že máte domek, který sousedí s mateřskou školkou. Máte tam pejska, necháte ho ráno puštěného a přijdete z práce až večer. Kolem projde za den tolik dětí a některé ho například bude strašit, nebo po něm něco dokonce hodí. Pejsek myslí schematicky. Malý člověk, bolest, zlost, kousnout.

Pak náhodou budete mít branku otevřenou a pejsek pokouše všechny malé lidi v dosahu.

Jedna chovatelka mi řekla zajímavou myšlenku: máme domek. Pejska pouštíme jenom když jsme na zahradě a chodíme pravidelně venčit a na procházky.

Zarazilo mně to. Proč psa nepustí ven na zahradu a neusnadní si to? No my přeci psa na zahradě nemůžeme sledovat a vychovávat ho!

Mít pejska stále zavřeného v bytě také není možné. Nepotřebuje vidět ostatní velké a malé lidi tak často, stačíte mu vy. Ven potřebuje hlavně proto, aby viděl jiné pejsky, očuchal se s nimi a proběhl.

A teď malý test pro majitele psů, kteří vlastní domek se zahradou. Kolikrát týdně se Váš pes může volně proběhnout s jinými pejsky (myslím kteří nejsou ve vašem vlastnictví)?

U přítelkyně na malém městě to probíhá následovně: sousedi mají u domku jezevčíka. Další sousedi mají u domku taky jezevčíka. Pejsci na sebe za plotem pořád štěkají. Když už je to neúnosné, tak jeden z pánů buď psa odvede do domku nebo po něm hodí pantofle.

Každou sobotu se sousedi jsou projít se svýma jezevčíkama a aby nešli na prázdno, tak jsou do obchodu. Psi jsou na vodítku, protože mají pořád tendenci běhat za ostatníma pejskama. Pak je u obchodu přiváží a pokud si nedají pozor a je to moc blízko, tak se ti jezevčíci porvou. Asi si toho za ten týden, co na sebe štěkali za plotem, měli hodně co vyřídit.

Naši měštští pejsci na nikoho za plotem štěkat nemohou. Vyjdu s nima ven. Máme výhodu, že bydlíme v klidné lokalitě. Auta u nás jezdit nesmí a kol je relativně málo. Takže jsou na volno. Psi mají děti rády a hrají si s nimi. Potkávají se s tolika pejsky, kteří jsou taky na volno. Po 15 minutách jsou tak ulítaní, že ani nemohou dýchat.

Tak opravdu nevím, jestli se má pes ve městě hůře než na vesnici. Co vy na to??

Nejsem nijak přehnaný patriot, ale pokud v obchodě vidím značku Czech Made, tak dám přednost raději tomuto výrobku. Když na doporučení nebo náhodou zjistím, že Moldavani dovážejí do Čech víno, které velmi chutná mé přítelkyni a kamarádům, holt se musím přizpůsobit. Na oslavě bych si mohl také vychutnávat český archivek sám, zatím co by kamarádi pili radši vodu a mně pak pomluvili.

Jsem velmi rád, že máme ryze česká nebo československá plemena psů. Jsem na to hrdý. Při pořizování našeho pejska, Ruského Toye (původním názvem Moskevský teriér), bylo u mně dokonce i v jednu chvíli názorové hnutí mysli, které přesvědčovalo okolí, že přeci nebudu kupovat ruského psa a podporovat naše bývalé okupanty (starší ročníky vědí, mladší ať si to přečtou v knize dějepisu).

Pokud se podíváte zběžně na ulici nebo na výstavě do kruhu, a vystavovali by se například za sebou čivava, pražský krysařík, pinč, a ruský toy, obvzláště v barvě černá s pálením a krátkosrstá varianta, tak byste asi nepoznali s pohledem laika, že jsou to různá psí plemena.

Máme štěně černého moskeváčka. Měl jsem ho na výstavě v přepravce a čekal, až Petra nakoupí zase novou výbavičku pro naše pejsky. Trvalo to docela dlouho a skoro to už vypadalo, že tam štěně prodávám. Takže se na mně napřed přišli podívat pořadatelé, o co jako jde? Pak se jeden pán, evidentně závislý na ratlíčcích, dožadoval potvrzení, že je to to plemeno, které na výstavě hledá. Několik "kupců" se mnou také dohadovalo, že to je přeci nová rasa, dlouhosrstý pražský krysařík.

Proč jsem nakonec i přes všechno výše napsané schválil "moskeváčka"? Moskeváček sice nemůže zatím být interšampion, ale jinak může získat všechna ostatní ocenění na výstavách. Ve srovnání s čivavičkou se říká, že "moskeváčci" jsou odolnější a dožívají se více let. Nevím, jestli je to pravda, ale osobně jsme se dotazovali hodně známých, kteří mají nebo měli čivavičky a většinou mají zkušenost, že čivava se dožívá kolem 10 let a u moskeváčků je to prý ca o 5 let déle.

Navíc ruská zima je pověstná a v Moskvě se Ruský Toy neobléká ani na zimních procházkách Berme to však trochu s rezervou. My pejsky pro jistotu oblékáme. Všechna plemena by se měla chránit proti teplotnímu šoku. V zimě je Váš byt vytopený například na 30 stupňů. Venku je nula. Vyjít dveřmi z domu znamená skoková změna 30 stupňů. Vy byste určitě v trenýrkách taky nešli ven. Po nějaké době obleček z pejska můžete sundat. Oni je stejně na sobě nemají rádi.

Termika dlouhosrstého moskeváčka je úžasná. V létě v pravé poledne ostatní plemena většinou ráda spí ve stínu. Náš moskeváček se od ostatních oddělí, lehne si na sluníčko do prostředka fotbalového hřiště a tváří se naprosto spokojeně a opaluje si břicho. Když nu sáhnete na srst, tak spodní vrstva je příjemně chladivá. Musíme ho do stínu honit.

Jak jsem psal, tak podobný exterier není podobný interier. Je to terier. Takže byť je to malinký pejsek, nedělá mu problém, pokud se na něm páchá bezpráví, ohradit se i proti velkým plemenům. My naše pejsky socializovali na psí louce, kde jsou různé velikosti psů a temperamentu. Pejsek napřed ječel, jako když ho chtějí sežrat, ale časem se tam začal těšit a běhal s ostatními. Jeden maďarský ohař, mírně vzrostlý nad standard, ho při honičce zašlápl. Bylo to taky štěně a nedávalo si pozor. Náš moskeváček se jednou ohradil tak, že se ohařovi zakousl do lýtka. Ten si toho asi ani nevšiml, ale vypadalo to zajímavě.

Moskeváček zase není tolik vzteklý jako ostatní teriéři. Jen si nenechá líbit bezpráví a pokud je dobře socializován, tak je nebojácný. Je to prostě rodilý vůdce smečky.

Jaké zkušenosti s Vašimi pejsky máte vy? Jak se chovají?

Měli jsme ca rok našeho prvního pejska, kníráčka Žeryčka bez PP. Chodili jsme se občas dívat na výstavy pejsků. Tam nám přišlo líto, že nemůžeme vystavovat našeho pejska. Líto nám to přišlo hlavně proto, že Žeryk je hezký knírač. Protože jsme věděli, že ho vystavovat nebudeme moci, netrápili jsme se s klopením uší. Navíc jsme nemohli ovlivnit, jak dlouhý bude mít ocásek. Když jsme ho ukazovali veterináři, který je specialista na knírače, tak nám řekl, že má dobrý rámec, držení těla, úhlení a hlavně srst a je tedy škoda, že vystavovat nemůže.

Petra začala nenápadně hovořit o druhém pejskovi. Když už schovka za novinami nepomáhala, tak jsem vymyslel záludnou past. "Když přestaneš kouřit, taky si můžeš vybrat jakého pejska budeš chtít".

Petra se zamyslela a od té doby si nezapálila a já musle splnit svůj slib.

Takže pejska si zasloužila, ale jakého vybrat? Máme malý byt, takže jsme škrtli bernardýna. Já jsem byl pro kníráčka. Jednoho už máme, tak proč ne druhého? Petra ale pokukovala po čivavičkách. Nakonec mi řekla, že si pejska vybrala a mluvila s chovatelkou. Chtěla abych jí tam zavezl a šel se s ní na pejska podívat. Byl to Ruský Dlouhosrtý Toy sobolí barvy. Petra se už se štěňátkem viděla na výstavě a já si ještě bláhově myslel, že se můžu rozhodnout i pro jinou variantu.

Pejsek se mi líbil, byl z výborného vrhu, ze známé chovatelské stanice. Vážil kilo a cenu měl jako Labrador. Líbilo se mi však, že skoro všechny mně dostupné texty o "moskeváčcích" psali, že je to "trvanlivé" plemeno a také, že takového pejska má málo kdo.

Nakonec jsem si spočítal, že když Petra přestala kouřit, tak vlastně cena psa bude amortizována ani ne do roka. Také jsem si propočítal, že při své váze spotřebujeme o 2/3 méně krmiva než u našeho knírače. Očkování zase tolik nestojí (záleží ke komu chodíte), a na dovolené moc nejezdíme, tak budeme jezdit na výstavy. Takže to byla docela dobrá volba.

Dohodli jsme se s chovatelkou, jestli nám pejska svěří, podepsali smlouvu a přivezli jsme si pejska.

Od té doby jsme s pejskem zažili hodně hezkého a tak se to vyplatilo. Navíc má teď už dva junior šampiony.

Napište nám, jak jste si pořídili Vašeho pejska.

Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít v rodině psa. Máme teď tři.

Došlo k tomu tak, že jsme si jeli pro rybičky. Měli jsme donedávna akvárium, teď se o něj stará naše kamarádka, která má prostornější byt. Nevím, jestli víte, jak to je v takovém akváriu zařízené. Měli jsme dekorativní akvárium, kde kromě rybiček které lahodí oku musíte mít také technické rybky, které čistí vodu nebo zbavují prostředí řas. Jednou z takových rybek je Ancistrus. Já osobně mám tyhle rybky nejradši. Jsou velmi užitečné a pracovité. Nejsou sice moc vidět (pokud tedy nemáte nějakou gigantickou variantu), ale oškrábávají neuskále sklo od řas a občas to seškrábou i z rostlinek.

Nějak se nám dostala do akvária "nemoc" obecně zvaná jako krupička a tak se nám zredukoval obsah akvária včetně ancistrusů. Tak jsme to jeli do zverimexu dokoupit. Nechtěl jsem žádný čudlíky a tak jsme jich objeli více. V prvním měli pěkné, ale dražší.

Přítelkyně brousila po obchodě s kamarádem. Ten někde zahlédl štěňátka, která tam prodávali. S kamarádem se nad nimi rozplývali. Mně zajímali jen dva ancistrusy. Petra s Danem si chovala malé chundelaté štěňátko a začala hovořit něco o tom, že takovéhle štěňátko byl vždycky její sen. Tak jsem urychleně začal opuštět obchod, aby nám jako v tom druhém nezavřeli.

Petra mi řekla, že chce toho pejska koupit. To už jsem utíkal do auta a začal troubit, že už ostatní potřebují na mém místě parkovat. Po 20 minutách troubení Petra přišla. Oddychl jsem si, když byla bez pejska. Domníval jsem se, že emocionální nákup byl zažehnán. Nebudu přece kupovat ve zverimexu vlčáka. Knírač nebo vlčák, obojí je chundelatý a jeli jsme jenom pro rybičky.

V druhém obchodě měli rybičky sice levnější, ale byli to miminka. Tak jsem si chtěl jet koupit ty rybičky do předchozího obchodu, ikdyž byli o 5 korun dražší, ale Petra pořád mluvila o tom pejskovi. Tak jsem si řekl, že počkáme do druhého dne, až emoce z pejska vyprchají a třeba ho i prodají někomu jinému.

Petra byla doma celá nesvá a pořád mluvila o výhodách, které pejsek má. Zavolal jsem tedy kamarádům, kteří pejsky měli, aby jí řekli, co má pejsek za nevýhody. Mně by nevěřila.

Nakonec po asi dvou hodinách telefonátů s různými majiteli pejska uznala, že teď pejska ne a počkáme nějaký čas.

Druhý den jsem už na pejska zapoměl a jel koupit ty ancistrusy do toho prvního obchodu. Prodavač mi odlovil dva ancistrusy a Petra měla na vodítku Žeryčka a platila kartou za ohromný nákup psích doplňků.

Tak jsem měl v autě dvě rybičky za 40 koruna a štěně vlčáka, ze kterého se po umytí, odblešení a po ostříhání vyloupl malý knírač pepř a sůl. Je to náš veliky mazel.

Vím tedy, že i přes veškeré manažerské poučky, které jsou mi známy o emocionálním nákupu, tak se to může týkat i mně.

Teď bychom to už s přítelkyní neudělali. Nejenom že nechceme podporovat psí množírny, ale pokud neznáte přesný původ psa, nemůžete také vědět, zda bude mít pejsek sklon k dědičným a jiným vadám a chorobám.

Napište, jakou zkušenost s emocionálním nákupem máte vy? Co si myslíte o psích množírnách?

Dnes jsme založili návštěvní knihu

Megi (Istaria) je velmi čilá fenečka s bezvadným sluchem.

Je velmi pozorná a pokaždé když někdo přichází, víme to dříve než ten dotyčný stačí stisknout zvonek.

Občas se škádlí se svojí dvakrát tak větší kamarádkou Pegy, ale věřte že jsou nerozlučná dvojka. Moskeváčci jsou výjmeční svou oddaností a láskou ke svému páníčkovy a není tomu jinak ani u naší malé rošťandy, která ponejvíce miluje lidskou společnost. Každou vteřinu by se nechala chovat, nebo by celičký den vydržela pozorovat okolní svět z parapetu okna.

Všecičko ji zajímá a dokáže se pro to dostatečně rozčílit. Z prvu jsme nechtěly nechávat spát pejsky v postelích, ale jak tomu bývá měkké srdíčko malý šmajchlíři jediným pohledem přesvědčili.

Letos budou Megince 3 ročky a jsme moc rádi že jí máme. Na výstavy sice nechodíme, chovnou stanici nemáme, ale přesto nám Meginka dělá stonásobnou radost. Myslím is že není důležité to jestli se váš pejsek umístil na prvním nebo desátém místě v soutěži. Důležité je to že pro vás je a vždycky bude jedničkou.

Plemeno Ruského Toye mohu jen doporučit.

Autor: Kristýna (2008-05-05)

Pes: Istaria z Údolí Mlhy (Ruský Toy)

Petře se zalíbilo jezdit na výstavy s naším sobolíkem. Pokukovala po pěkných fenečkách ať na výstavách nebo na internetu.

Bylo mi hned jasné, že budeme mít chovatelskou stanici . Tak jsme vymýšleli název. Petra se dívala na internetu po štěňátkách. Protože jsme chtěli, abychom do ČR přinesli novou krev, tak se Petra dívala hlavně po ruských stránkách.

Petra našla krásnou fenečku, napsala do Ruska email anglicky. Z Ruska odpověděli я непонимаю.

Našli jsme slovník a napsali email v ruštině. Trvalo to asi 3 hodiny, protože jsme měli problémy s klávesnicí. Odpovědí byl email я непонимаю.

Není divu, protože jim došel mail s morzeovkou. České maily nedokáží dobře převést azbuku. Tak jsme založili ruskou emailovou schránku a koupili klávesnici v ruštině. A znovu napsali email.

Dozvěděli jsme se cenu fenečky a omdleli jsme. Vydýchali jsme to a zjišťovali cenu dopravy. Let Odessa - Praha - Odessa, ubytování strava, cla, víza, dovolená - suma sumárum, měli bychom za to ojeté auto. Takže z Odessy ne. Ale byla moc hezká.

Tak z Běloruska. Cena super! Dá se tam dojet vlakem. Super! Vízum - dává se na počkání. Super! Postoj fenečky, super! Rodokmen: super! Ještě jenom poslat fotku známým co si o tom myslí. Má bílé znaky! Tak jsme fotku zvětšili 5000x na našem novém monitoru s vysokým rozlišením. A co myslíte? No bylo to tam!

Moskva, neděle před půlnocí. Narodili se tam štěňátka! Podívej! Hmm. Tak ukaž.

Cena akorát, letadla tam létají dvakrát do týdne, dovolené máme dost, peníze jsme už za těch 1/2 roku taky našetřili. Rada se známými: tahle chovatelská stanice mívá špatné zuby! Takže jsem si šel lehnout. Vstávám přeci už za dvě hodiny.

Průběžně jsme také sledovali, jak to vlastně je s tím "těhotenstvím" u fenky a porodem. To bychom nezvládli! Nechceme fenku, nechceme chovatelskou stanici! Ale když už jsme tomu věnovali tolik času a získali přehled, tak se jenom tak trochu budeme dívat alespoň po pejscích. A co stejně jezdíme na výstavy, tak můžeme přeci jezdit se dvěma, ne? A peníze už na to přeci stejně máme.

Takže máme vybráno. Sháníme přepravku, která vyhovuje mezinárodním předpisům. Jedeme tam osobně spočítat zuby a zkontrolovat obsah šourku. Podívat se na barvu, uši, postoj, na maminku a sourozence (jakou mají barvu, uši, zuby . . . ). Vše je domluvené a připravené. Hotel zarezervován, euro platidlo v potřebném množství, v neoznačených, malých bankovkách, ukryté na několika tajných místech po těle.

Dorazíme na místo a začal výslech v anglickoněmeckoruštině. Proč chcete pejska? Proč chcete právě tohoto pejska? Nechce fenku? A proč nechcete fenku? Proč nechcete chovatelskou stanici? Vy už máte pejska? Jí Váš pejsek dobře? Co jí Váš pejsek? Proč má Váš pejsek tolik známek na obojku? Proč má Váš pejsek uši takové a ne makové? Proč má Váš pejsek oholené břicho (byl na vyšetření u doktora - něco někde olízl). A proč byl pro boha u doktora!? staráte se o něj dobře? Vy bydlíte v bytě? Proč nebydlíte v domku? Vy bydlíte ve městě? Proč nebydlíte na venkově? Máte dobrý plat? Proč taky studujete? Určitě nechcete fenku? Proč chcete dva pejsky? Proč chcete černého? Nebudou se ti dva pejsci prát? Vy máte ještě jednoho pejska? Tak to nevím jestli je to vhodné? Vy chodíte do práce? Vy nemáte děti? Proč nemáte děti? Jezdíte na výstavy? Proč jezdíte na výstavy? Já Vám přeci nemůžu zaručit, že to bude šampión! Tak si ho neberte! Já si ho původně chtěla nechat! Nashledanou, tady máte svoje peníze zpátky. Přijďte zítra ráno na čaj, než pojedete domů.

Nakonec to po 3 hodinách vypadalo, že jsme ujeli několik stovek kilometrů zbytečně. Paráda. Tak jdeme do hotelu a slavíme MDŽ.

Ráno jdeme na čaj, rozloučit se. No nebudeme napínat, máme ho v ČR, ale bylo to o fousek.

Jaké máte zkušenosti s importováním pejsků vy? Napište.

Odpověď je jednoduchá. Ruského Toye si může pořídit ten, komu ho chovatel svěří.

Takže pokud si myslíte, že zajdete na výstavu, budete mít s sebou dostatek peněz a koupíte si "moskeváčka" tak pravděpodobně zjistíte, že to není tak jednoduché.

Na výstavách sice můžete vidět i štěňata "moskeváčka", která jsou na prodej. Většinou má ale chovatel pouze dva zájmy, proč je tam přivezl. Ukázat je konkurenci před exportem do Švédska nebo do Ruska. Rusko si kupodivu rádo kupuje naše česká štěňata, protože tam mají občas problém udržet chov podle standardu a bez nevhodného křížení linií.

Druhý důvod je také ten, že chtějí štěňata ukázat ostatním chovatelům, aby je prodali jim nebo jejich známým. My osobně nemáme chovatelskou stanici, takže to spíše mám odpozorované, ale myslím, že nejsem daleko od pravdy.

Je tady také ještě jeden důvod. Štěňata se nemůžou nechat doma bez dozoru a přijet po dvou dnech.

Štěňata Ruského toye také nehledejte na velkých mezinárodních výstavách. I přes přísný zákaz prodeje štěňat na výstavách (většinou nemají ještě všechna očkování) si můžete z výstavy odvézt čivavu, labradora, kavalírka, vlčáka. Štěně ruského toye jen velmi vyjímečně uvididíte na malé klubové nebo speciální výstavě a to si budete ještě muset pravděpodobně navlíknout roušku, gumové rukavice a dívat se malým okýnkem skrze mřížku přepravky. Pokud Vám ho chovatel půjčí do ruky, tak musíte být alespoň známý známého.

Teď asi trochu přeháním (jenom trochu), ale štěňata "moskeváčků" si opravdu nejlépe vyberete na internetu - pokud právě jsou nějaké vrhy k mání. Chovatel Vám je vyfotí ze všech úhlů, napíše Vám popisky, vidíte jejich rodokmen. Pokud si nějaké štěně vyberete, tak Vás pozve na návštěvu. To víte. Přeprava těm myšičkám nesvědčí. Takže pokud jste z Prahy, tak buď jedete do Troji nebo na Vinohrady, a nebo to pak už máte všude mimimálě 50 - 100 Km. Jo a nezapomeňte si pamlsek, nebo hračku pro maminku (ale jedině značkový!!). Odsouhlasit to samozřejmě musí vždy panička. Pokud si neumyjete ruce, tak dostanete jenom kafe.

Na výstavě si můžete maximálně dojednat kontakt a odběr většinou až budoucích štěňat, které budou za 1/2 roku až za rok. Ale připravte se ještě na jednu věc. Pokud chcete "moskeváčka", tak si Vás chovatel vyzpovídá.

V ČR chovají toto plemeno pouze zkušení chovatelé, nebo novější stanice, ale těm radí nějaká kapacita v tomto oboru. Takže ať tomu budete věřit nebo ne, poznají, jestli chcete pořídit pejska dětem na hraní místo morčete nebo jste nováček kinolog, ale pejsek se u Vás může mít dobře. To aby se mělo štěňátko dobře je primární!

Zažil jsem na jedné výstavě rozhovor chovatele s potenciálním kupcem. Chovatel vedl příjemný, nenucený rozhovor. Pěkná atmosféra. Chovatel uměl dobře vyprávět a sršel vtipem. Tu a tam se něco zeptal. Návštěvníci výstavy si odnesli kontakt. Já chovateli pogratuloval. On se na mně nechápavě zatvářil, jako že neví o čem mluvím a pravil. Tihle lidé ode mně "moskeváčka" nikdy nedostanou. To si ho raději nechám.

Nezlobte se na chovatele, když si bude myslet, že Vám nechce svěřit "moskeváčka". Může to být z několika důvodů. Buď nechce riskovat, že mu pejska za týden vrátíte se špatnými návyky, nebo by se k vám nemusel hodit svou dynamikou. Je to také štěně od štěněte různé. Některé štěně se hodí k babičce, jiné do rodiny podnikatele a další zase k dítěti.

Těch důvodů může být vícero. Štěňátka Ruských Toyů mají výhodu, ze je jich na 10 mil obyvatel relativně málo, a tak se vhodný, nový páníček může nějaký čas vybírat.

Budeme rádi, pokud nám napíšete Vaše zkušenosti.

Těšíme se, že si Vás někdy vybere "štěně" Ruského Toye